Honzo, jaké byly Tvé první kroky ve šlépějích Indiana Jonese?
Poklady a tajemné příběhy mě bavily už od dětství. Pocházím z Heřmanova Městce, který má velmi bohatou minulost. Už jako kluk jsem po dešti nacházel na poli mince z dob Rakouska‑Uherska, a tak jsem se začal o hledání aktivně zajímat, což vyústilo v roce 2008 nákupem prvního detektoru kovu. Spolu se mnou si jej pořídil i kolega Vláďa Soukup, a tak začaly naše společné výpravy. Byly to krásné časy. Detektor kovu mělo tenkrát v republice tak 200 nadšenců, všichni jsme se znali a k hledání i nálezům jsme se chovali s pokorou. Teď má podobná zařízení přes 40 000 lidí, dají se pořídit i v Lidlu za pár stovek, a podle toho to taky bohužel často vypadá.
Jak po pokladech pátráte dnes?
S kamarády jsme v roce 2014 založili spolek Hledači historie Pardubicko, v rámci kterého pořádáme pravidelné akce. Nejvíce se soustředíme na náš region, ale občas ve spolupráci s profesionálními archeology z Východočeského muzea v Pardubicích vyrážíme hledat po celé republice. Náš spolek mimo jiné spolupracuje také s městskou policií na projektu Jehla, při kterém pomáháme čistit dětská hřiště a pískoviště od použitých jehel injekčních stříkaček.
Kde vlastně staré artefakty hledáte?
Tak nejlepší je to samozřejmě na místech starých hradišť a opid, kde ale pracujeme pouze za přítomnosti archeologů. Sami nejčastěji pátráme na polích a v lesích, a podle toho se nálezy hodně liší. Na polích, kam lidé vyváželi slámu a odpadky ze statků, nacházíme spíše věci denní potřeby. V lesích jsou zase věci buď ztracené nebo ukryté, takže hlavně mince a drobné cennosti. Vyvinul jsem také vlastní, tzv. „vylučovací“ teorii, která se mi velmi osvědčila. Hodně mincí jsem už nalezl u cesty, ideálně ve svahu, kde je stromořadí. Zde si totiž často pocestní odskakovali udělat potřebu a občas jim při tom upadl z opasku nebo kapsy měšec s penězi. Zní to divoce, ale je to tak. Nejvíc toho nacházím za třetím stromem (smích).
Co děláte s nalezenými poklady?
V Čechách platí nepsané pravidlo, že nálezy mladší 200 let si mohou hledači po zdokumentování nechat, nálezy starší by měly být předány úřadům. Při hledání je však zakázáno používat detektory kovu, a navíc odměnou je pouze 10 % z ceny kovu. To samozřejmě moderní „kovboje“ moc nemotivuje k poctivosti, ale to není můj případ. S naším spolkem jsme již odborníkům předali keltské i římské mince, desítky nálezů z doby bronzové či sekeru z doby kamenné datovanou do roku 5000 let před naším letopočtem. Největší radost pak mám, když jsou vystaveny například v místním muzeu. Těší mě pocit, že tu po mně něco zůstane.