Rubriky
18/2020

Laser boy z Detroitu

Laser známe všichni jako drahou a složitou věc, která pomáhá operovat mozky a měřit velké vzdálenosti ve vesmíru. O tom, že si s ním jde užít také dost legrace, nám dnes poví Zdeněk „Detroit“ Toman z Nástrojárny.

Zdeňku, jak byste nám svůj koníček popsal?
Mám rád práci s kovem a laserové obrábění. Také rád kreslím, takže když se to všechno spojí dohromady, vyjdou z toho originální dárkové předměty, které kutím hlavně pro příznivce motorek a své kamarády. Jedná se hlavně o věšáky, svícny, přívěsky a náušnice, ale podařily se mi už i trojrozměrné sluneční hodiny. Mezi nejžádanější patří loga výrobců motocyklů a automobilů, takže mě můžete často vídat i na motorkářských srazech či burzách.

Jak to vlastně všechno začalo?
Než jsem začal dělat v Kiekertu, pracoval jsem několik let v jedné kolínské firmě jako obsluha laserového stroje. Ta technologie mě fascinovala, ve své rychlosti a přesnosti je bezkonkurenční a výroba není ani finančně náročná. Začal jsem zkoušet, co všechno by se dalo na laseru vyrobit, a protože mám rád motorky, téma bylo jasné. Pořídil jsem si domů počítačový program Autocad a začal zkoušet kreslit předlohy. Začátky byly krušné, ale hodně jsem se naučil podle videí na Youtube. (smích)

Jak vlastně probíhá příprava?
Samotný proces výroby se dá rozdělit na tři části – kreslení předlohy, laserování a dokončovací práce. Co se týče kreslení, mám již velkou databázi šablon, z kterých vznikají asi dvě třetiny výrobků. Občas jsem požádán o originální výrobek, třeba výrobu věšáku podle konkrétního domácího mazlíčka nebo siluety nějakého města, což pro mě bývá výzva – jistější se cítím v dílně než před monitorem. Když mám hotová data, zašlu je do externí firmy, která je laserem vypálí do 1,5 mm vysokého plechu. Ve finále pak tyto polotovary musím v dílně obrousit, naohýbat, odmastit, svařit a nalakovat. Časově je to celkem náročné, na nového Harleje tím asi taky nikdy nevydělám, ale když vidím výsledek, mám z něj dobrý pocit.