Karle, vítejte v KCS! Začínáte si již na Česko zvykat?
Stále nové prostředí „nasávám“ a krok za krokem si zvykám na místní kulturní odlišnosti. Zatím můžu říct, že se mi opravdu líbí příroda, parky a jídlo – i když nepatří mezi to nejméně kalorické (smích). S některými českými kolegy jsem se už potkal ve městě na pivu, v tom se Česko od zbytku světa zase tak moc neliší. Člověk se tady po práci dobře pobaví, zasměje a na zámky ani nemusí přijít řeč.
Mohl byste nám představit svou bohatou kariéru ve společnosti Kiekert?
Pocházím z Německa, ale pro Kiekert jsem začal pracovat až v USA. Bylo to téměř na den přesně před 24 lety a mou první pozicí bylo vedení vývoje v regionu Severní Amerika. Tou dobou jsme ve Spojených státech rozjížděli výrobu a jsem rád, že jsem mohl být u toho. V roce 2009 jsem se přesunul do Asie, kde jsme otevírali náš první výrobní závod v Číně, a mým úkolem zde bylo rozjet výzkum, vývoj a další důležitá oddělení firmy. Po třech letech jsem se vrátil do USA a převzal pozici generálního ředitele, přičemž jsem i nadále zůstal odpovědný za výzkum a vývoj pro severoamerický a asijský region. Během této doby jsme také založili vývojové kanceláře v Japonsku a Jižní Koreji, kde také vznikl další výrobní závod. Nyní, po více než 30 letech strávených v USA a Asii, jsem šťastný, že jsem zpět Evropě, a těším se na nové výzvy, které nás v České republice čekají.
Dlouhou dobu jste řídil jak závod v USA, tak i v Číně. Jaké si odsud odnášíte zkušenosti?
Způsob práce v Číně je ve srovnání s USA zcela odlišný. Bylo důležité pochopit specifické kulturní rozdíly, abychom skutečně porozuměli našim zaměstnancům i zákazníkům. Vývoj trhu v Číně byl velmi rychlý a nesl s sebou také jinou rychlost práce a jiné očekávání našich odběratelů. V tom se situace v Evropě liší a my teď musíme napnout všechny síly, abychom se udrželi na špičce rychle se měnícího automobilového průmyslu. To, co však zůstává ve všech závodech Kiekertu stejné, je snaha o kvalitní a žádaný produkt, který zajistí naší společnosti dlouhodobý úspěch a stabilitu. Naše pobočky po celém světě se také mohou učit jedna od druhé, což nám pomůže rychleji a efektivněji dosáhnout vytýčených cílů. To mě naplňuje optimismem.
Jak byste hodnotil situaci, ve které se nyní český Kiekert nalézá?
KCS má pevné základy a zkušené, šikovné a loajální zaměstnance. Věřím proto, že budeme schopni v krátké době analyzovat naše současné problémy a krok za krokem provést nezbytná zlepšení, abychom se vrátili na správnou cestu. Na jedné straně čelíme kombinaci vnějších vlivů, vzniklých například geopolitickou situací, odstávkami během pandemie Covidu či lockdowny v Číně. Co zde však také cítím, je nedostatečný týmový duch a malá míra spolupráce. Všichni ale musíme táhnout za jeden provaz a již nyní vidím první pozitivní příznaky obratu správným směrem.
Aktuální ekonomická ani energetická situace není optimální. Jaký to bude mít vliv na KCS?
Každá společnost se potýká s důsledky vyplývajícími z celosvětové nestability, ale můžeme to také vnímat jako příležitost změnit zaběhnuté způsoby práce. Stát se inovativnějšími, rychleji předvídat nadcházející překážky a reagovat na ně. Společnost Kiekert přežila více než 165 let, neboť se dokázala zorientovat a přizpůsobit v každé situaci, a přesně to uděláme i nyní.
Zvažuje Kiekert nějaké významné změny týkající se například přesunu výrob v rámci Evropy?
Musíme provést změny, abychom zůstali konkurenceschopní a přizpůsobili se „novému normálu“. Přesun části výroby do Německa nám zde v KCS neublíží, naopak, je to správný signál pro naše zákazníky a obchodní partnery. Dáváme tím najevo, že nezapomínáme na naše kořeny a dědictví zakladatele Arnolda Kiekerta, a z toho mohou nakonec těžit všechny naše pobočky včetně KCS. Český závod však byl, je a nadále zůstane důležitým pilířem koncernu Kiekert.
Co Vám dělám v osobním životě největší radost?
Mým největším životním úspěchem je skvělá rodina žijící v USA. Již 22 let jsem šťastně ženatý se svou ženou Wendy a společně vychováváme dcery Saru a Hannu. Dvaadvacetiletá Sara studuje v Kentucky, zatímco sedmnáctiletá Hanna je v posledním ročníku střední školy v Michiganu. Máme velmi rádi zvířata, staráme se o tři psy, nespočet koček a všechny časté zvířecí návštěvníky naší zahrady. Proto také někdy svou ženu přezdívám Popelka (smích). Doufám, že moje rodina bude mít brzy příležitost navštívit Česko a jak znám svou manželku, jistě již v tuto chvíli zamlouvá letenky (smích).
Jak trávíte nejraději volný čas?
Mám velmi rád sport, baví mě ho dělat jak aktivně, tak i sledovat z gauče. Rád si několikrát v týdnu chodím zaběhat a podle nálady u toho poslouchám všechny hudební žánry od punku po klasiku. Doufám, že v Pardubicích budu mít možnost zajít si na dobrý hokej. Nějaký čas jsem bydlel v Detroitu, takže jsem hodně sledoval Detroit Red Wings a viděl pardubického rodáka Dominika Haška zvedat nad hlavu Stanley cup.
Čas od času mě ale prostě baví jen tak sedět v baru, pochutnávat si na dobrém jídle, pít místní pivo a pozorovat okolí. Tak pokud mě na nějaké zahrádce potkáte, neváhejte, přisedněte si a dejte si se mnou drink. Velmi rád se s vámi osobně seznámím.