» Ondro, kdy vám poprvé učarovala vůně benzínu?
Motosport je u nás v rodině hluboko zakořeněný. Můj táta závodil v autocrossu a rallycrossu a navíc má v Přelouči i servis (Autoservis Ivan Mikov, pozn. red.), díky čemuž jsem byl celé dětství mezi auty. Ve 13 letech jsem začal závodit i já. Mým prvním závodním vozem byl Trabant. Vzali jsme ho doma do parády, až když jsme byli s rekonstrukcí hotovi, zjistili jsme, že z původního vozu zbyla jen silueta a ve vytunění zmizelo pár stovek tisíc (smích). Ale byla to dobrá investice, v tomto trábíku jsem pak úspěšně závodil celé čtyři roky rallycross. Po tomto období jsem se našel v závodech na městských okruzích, kde jsem pro změnu trápil Škodu 130RS. To byla taky zábava, ale finančně náročnější – auto bylo po dvou závodech vždy zralé na totální rekonstrukci. Nakonec jsem tedy skončil u vrchařských závodů historických „formulí“, které jsem si začal i vyrábět.
» Vy jste si doma vyrobil vlastní formuli?
Ano, tedy správně řečeno monopost, což je jednomístně otevřené sportovní vozidlo s odhalenými koly. Ale nestavěl jsem ho od nuly, zrekonstruoval jsem jeden z našich historicky nejkrásnějších modelů, československý MTX 1-03, který vyráběl Metalex Plzeň. Bez zajímavosti není, že tento vůz, pocházející z roku 1974, byl svého času nejrychlejším vozem vyrobeným v tehdejším Československu a vyrobilo se ho pouze 57 kusů. S ním jsem absolvoval desítky závodů do vrchu po celé Evropě, přičemž nejraději vzpomínám na tratě v Itálii Trento-Bondone nebo Pedavena. Teď už jsem ale závody pověsil na hřebík a věnuji se jen kompletnímu inženýringu, tedy stavbám a rekonstrukcím závodních vozů.
» Proč to? Už to bylo moc adrenalinu?
Spíš času a peněz. Když jedete na nějaké vrchařské závody v Evropě, většinou na to potřebujete čtyři až pět dní, abyste tam dojeli, připravili se, nastudovali trať. Závod samotný má pak třeba 8 km, které prosvištíte za dvě minuty, to zopakujete čtyřikrát a jedete domů. A těchto osm minut vzrušení vás pak stojí kromě týdnu dovolené i desítky tisíc za opětovné vyladění vozu, což také nejde úplně dohromady s rodinným životem. Ale nyní jsem spokojený. Renovace vozů a jejich navrhování je krásná tvůrčí práce a jsem rád, že mohu spolupracovat i s týmy jako jsou Vondrák či Klymčiw motorsport. Tvůrčí práce mě zkrátka baví, ať již vyrábím ergonomické kolo pro hendikepovaného syna, stavím závodní vůz, renovuji historický automobil nebo píši aplikaci pro mobilní telefony. A málem bych zapomněl i na radost z designování nového pohonu posuvných dveří na Fordu (smích).