Michale, jak jste v Kiekertu začínal?
Zní to hrozně, ale do firmy jsem přišel ještě v minulém tisíciletí, konkrétně v roce 1999. Slovy pana Vrány alias Josefa Abrháma ze slavného filmu Vrchní, prchni: „Chtěl jsem být disponent, nastoupil jsem jako disponent a doteď jsem disponent“ (smích). Za těch 24 let jsem pracoval snad ve všech budovách v areálu, na deset let jsem byl také lídrem týmu. Zmiňovaný rok 1999 je pro naši logistiku důležitý – tehdy se v Čechách poprvé objevila pozice disponentů v dnešní podobě, do té doby tuto činnost zajišťovalo Německo. V tomto roce se také zaváděl v Kiekertu SAP, takže těch změn bylo docela dost.
Co má disponent na starosti?
Pokud bych měl být přesný, má pozice je „Supply Chain Coordinator“, tedy materiálový plánovač. Pokud ale budeme hovořit o typickém disponentovi, ke kterému nemám daleko, tak mezi jeho hlavní úkoly patří zpracování zákaznických objednávek, nastavení výrobního plánu a zajištění materiálu od dodavatelů.
Plán výroby tedy stanovuje oddělení Logistiky, nikoli Výroby?
V naší firmě ano. Výrobní plán je totiž silně závislý jak na dostupném materiálu, tak na aktuálních objednávkách zákazníků, což obojí jde za oddělením Logistiky. Díky informacím, které máme, můžeme také efektivně určovat, které zámky a v jakém pořadí se budou ten který den vyrábět, aby docházelo k minimálním úpravám na linkách.
Za čtvrt století jsme ani jednou nezastavili zákazníka.
Mohl byste nám své oddělení popsat?
Oddělení Logistiky sídlí v modré budově ve druhém patře a pracuje v něm třicet kolegů a kolegyň. Svou agendu máme rozdělenou podle zákazníků, například já mám na starosti GL3 a H-Latch pro BMW a Mercedes-Benz. Jedná se sice o dvě automobilky, ale v reálu o třináct „klientů“ – jednám totiž s jejich pobočkami v různých zemích. Naší hlavní náplní práce je zajištění sériové výroby, ale podílíme se také na vývojové a náběhové fázi nových projektů.
Jak vypadá Váš pracovní den?
Drtivou část pracovní doby trávíme s kolegy u počítače s telefonem na uchu. Nejprve zkontrolujeme nové odvolávky od našich zákazníků a poté začínáme připravovat výrobní plán. K tomu také musíme znát aktuální stav materiálu na skladě, případně jej zajistit. V mém případě se jedná o 440 položek od 45 různých dodavatelů. Výhodou je, že se jedná většinou o evropské firmy převážně z Německa, takže si při komunikaci vystačím v mém případě s němčinou, ale se všemi se dá komunikovat i v angličtině. Na denní bázi také úzce spolupracujeme s dalšími odděleními, hlavně Kvalitou, Výrobou a Nákupem.
Podělíte se s námi o nějakou zajímavost z Vaší práce?
Obdivuhodný mi přijde fakt, že za posledních 24 let jsme ani jednou nezastavili zákazníka. V tak logisticky náročném segmentu, jako je automotive, je to skvělá vizitka naší práce.
Co Vás na práci baví a bez čeho byste se klidně obešel?
Jelikož zde pracuji již mnoho let, vyhledávám si spíše náročnější projekty, na kterých mohu zúročit své zkušenosti, aktuálně je to například zámek GL 3.1. Také rád zaučuji nové kolegy, jejichž elán a nadšení jsou až nakažlivé. A co mě tu nebaví? Jak už na tomto místě několikrát zaznělo, zdá se mi, že z Kiekertu trochu mizí týmový duch. Dříve jsme napříč odděleními táhli za jeden provaz, nyní mi přijde, že se hraje více na sebe.
Co děláte, když zrovna nezachraňujete plynulost výroby?
Mým velkým koníčkem je sport. Již 15 let chodím s partou pravidelně hrát volejbal a jelikož pocházím z Benešova, aktivně fandím Spartě Praha. Rád také čtu všechny možné literární žánry, ale pokud bych si měl jeden vybrat, byla by to fantasy.