Jak se vaše životní cesty prolnuly?
Honza: Já jsem ve firmě od roku 2011 a o šest let později, když Žaneta nastoupila do Kiekertu, jsem byl mistrem na lince D68. Původně nepracovala na mé lince, ale na vedlejší D70. To se ale po měsíci změnilo.
Žaneta: Honza mně pomáhal při zaučování a pořád na mě významně mrkal (smích). Přešla jsem tedy na jeho linku, abych byla v dobrých rukou a takhle to dopadlo!
Honza: Žaneta byla drsná holka s jiskrou v oku, to se mi líbilo. Takže to nemohlo skončit jinak, než že jsme spolu začali o rok později chodit, pak se sestěhovali, zasnoubili a v září měli veselku.
Žádost o ruku proběhla také v Kiekertu?
Žaneta: Jako myslíte o obědové pauze (smích)? Ne, tak to opravdu ne. Žádost proběhla o romantickém víkendu v Českých Budějovicích, kde jsme slavili pětileté výročí. Tušila jsem, že je něco ve vzduchu, protože to byla snad první akce, kterou organizoval Honza. Ale uběhl pátek, sobota a nic se nedělo, tak už jsem si pomalu říkala, že se nerozhoupe. A nakonec mne požádal o ruku v neděli po probuzení, přímo v posteli! Ani si neklekl!
Honza: Bolí mě kolena (smích). Ale vyvážil to zásnubní prstýnek v krabičce ve tvaru kočky, protože právě kočky oba milujeme.
Čí to byl nápad, vzít se ve firmě?
Honza: Asi můj, ale oběma nám to přišlo tak skvělý a šílený, že jsme si hned řekli „Proč ne?“. Vím, že to může znít zvláštně, ale oba máme Kiekert rádi. A hlavně nám to přišlo jako originální nápad.
Žaneta: Svatební hosté na to nejdřív koukali, ale pak se rozesmáli, že takovýto úlet může napadnout jen nás dva. Navíc Honzův táta tady 16 let pracoval, byl jeden z prvních zaměstnanců, tak to schválil jako dobrou volbu.
Jak svatba v Kiekertu probíhala?
Žaneta: Byla to skvělá akce, která klapla na jedničku, a za to bychom chtěli firmě moc poděkovat. Svatba začala ve dvě hodiny obřadem v parčíku vedle modré budovy, kde nás oddal místostarosta Přelouče Ivan Moravec. Po gratulacích následovalo rozbíjení talířů, zakrojení dortu, proslovy a společné focení. Svatební hostina probíhala v naší jídelně, která byla po vyzdobení k nepoznání. Nechyběla ani krátká exkurze na výrobní linku GL2, kde jsme se do sebe zamilovali.
Honza: Měli jsme tradiční svatbu, 65 hostů, z toho 10 dětí. Nechyběly typické radovánky, jako první manželský tanec, vyplétání svatební kytice, partnerský kvíz či diskotéka.
Žaneta: V tom partnerském kvízu jsme se jen dvakrát neshodli! Na otázku „Kdo více utrácí?“ jsme oba uvedli sebe a na dotaz „Kdo lépe vaří?“ taky každý sebe (smích).
Dostali jste nějaký originální svatební dar?
Žaneta: Kromě tradiční finanční hotovosti nás potěšil vynikající sladký bar, který nám věnovala má svědkyně s manželem, a hromada stíracích losů, díky kterým jsme o 50 korun bohatší (smích).
Honza: Rád bych velmi poděkoval managementu firmy Kiekert za jeho velkorysý dar, který nám vyrazil dech. Obří chytrou televizi jsme opravdu nečekali… a moc si toho vážíme.
Co vás čeká dál? Nějaká svatební cesta?
Žaneta: Posledních pár týdnů bylo docela hektických, takže si teď rádi dáme nějaký čas oraz. A naše líbánky necháme až na leden, kdy bychom si rádi zaletěli k moři do nějaké exotické destinace.
Děkujeme vám za rozhovor a přejeme hodně štěstí ve společné cestě životem!
Fotogalerie
