» Josefe, mohl byste nám tento závod představit?
Gumbalkán není typický závod, spíš něco mezi orientačním během, automobilovými závody a typickou českou recesí. Jeho pointou je, že vozy, které se ho účastní, musí být starší než 20 let a jejich pořizovací cena nesmí překročit 25 000 korun. Každý ročník se jede jiná trasa, která není do poslední chvíle známá. Ví se jen cílová destinace, což byl letos rumunský Banát. Až na startu pak posádky dostanou instrukce s kontrolními stanovišti, které musí cestou projet. Startovali jsme tedy v Beskydech, pak jeli do Polska, na Slovensko a přes Maďarsko až do Rumunska. Trasa měřila necelých tři tisíce kilometrů a opravdu nešlo o to, kdo vyhraje. O tom svědčí taky fakt, že všechny posádky dojely až poslední možný den – každý si chtěl užít zábavu, krásnou krajinu a dobrodružství, jak nejdéle to šlo. Navíc, kdo by se honil v autě za pár korun? (smích).
» Jak jste se ke Gumbalkánu dostal Vy?
O závodu jsem se doslechl vloni a s kamarádem Jirkou Samkem, který je mistrem v kolínské Toyotě, jsme se rozhodli to zkusit. Nejhorší však nebyl ten závod, ale registrace! Gumbalkán se poslední dobou stává kultovní záležitostí a je o něj velký zájem. Každý rok se jej může účastnit jen 500 závodníků a mela je o to velká. Když se nám podařilo úspěšně přihlásit, začali jsme řešit „závodní“ vůz. Nakonec volba padla na Peugeot 406 z roku 2002, což se ukázalo jako skvělá volba.
» Jaké si Vaše auto vyžádalo úpravy?
Popravdě, moc jich nebylo, spíš standardní opravy. Peugeot stál sice 22 000 Kč, ale dalších 14 000 Kč jsme museli investovat, aby vůbec prošel technickou (smích). Hlavní terénní inovací bylo přidělání čtyřmilimetrového plechu na spodek auta a brutálně velké zahrádky na střechu. Ta byla důležitá, protože v autě jsme jeli nakonec tři a na zahrádce bylo mnoho důležitých propriet, hlavně pak dva sudy, chlazení a elektrocentrála. Ta tam nebyla jen pro zajištění studeného piva, ale také jako pohon pro flexu a svářečku, kdyby byly potřeba. Nakonec jsme ale dojeli bez jakéhokoli defektu, pokud opominu rozbité stahování okýnek. To jsme nakonec vyřešili zafixováním lepící páskou, což ve 40stupňových vedrech nebylo úplně ideální (smích).
» Jaké máte z Vašeho prvního závodu pocity?
Jsme úplně nadšení! Zažili jsme skvělý týden plný zábavy a adrenalinu, poznali jsme krásná místa a potkali hromadu nových přátel. Nejvíce jsem unešený z Rumunska! Divoká horská cesta Transalpina patří k tomu nejlepšímu, co jsem na Gumbalkánu viděl, a obecně celá tato země mě nadchla svou čistotou a milými lidmi. Jedinou slabinou byli medvědi, kteří se volně pohybovali u silnic i kolem kempů. Nakonec jsme to však my i oni ve zdraví přežili a už máme jasno: v příštím ročníku, který se pojede až do Lotyšska, nebudeme určitě chybět!