Pavle, byl jste již od mládí muzikální dítě?
Dalo by se říci, že ano. Hudbu máme v rodině, táta je dodnes nadšený muzikant a bývalý saxofonista. Do lidové školy umění jsem na flétnu začal chodit v šesti letech, po roce a půl jsem přešel na klarinet a pak na saxofon. Do lidušky jsem celkem chodil devět let a už tou dobou jsem se začal zajímat o big bandy, nebo jak se dříve říkalo „velké swingové orchestry“. S tátou jsme hodně navštěvovali známý pardubický JK Band, který tehdy vedl jeho zakladatel Jaroslav Khail. Tenkrát mě ani ve snu nenapadlo, že bych v tomto významném bandu mohl hrát, natož že ho budu jednou i řídit.
Jak se Vaše kariéra vyvíjela dál?
V sedmnácti letech jsem začal hrát v Dechovém orchestru města Hradce Králové a pak přišla nabídka na vysněný post saxofonisty v JK Bandu. To se psal rok 1997, takže nyní je můj život spojený s touto kapelou čtvrt století. Prošel jsem si zde různými posty, a ještě než pan Khail odešel, postupně mě zasvětil i do vedení a organizačního chodu orchestru. Takže nyní jsem již spíše kapelník a dirigent, ale i tak mám na koncertech mnoho příležitostí si na saxofon zahrát.
Co si vlastně můžeme představit pod pojmem big band?
Jedná se o zhruba dvacetičlenné hudební těleso, které se zaměřuje hlavně na swing a jazz. Big band se skládá z pěti saxofonů, čtyř trumpet, čtyř trombonů, piana, kytary, basy a bicích. Když se k tomu přidají i dvě zpěvačky, moderátor a zvukař, pomalu se nevejdeme ani do autobusu (smích).
Jak vypadá váš kapelnický život?
Základem jsou zkoušky, které máme jednou týdně. V Pardubicích pravidelně pořádáme velký vánoční a jarní koncert, v létě pak vystupujeme na koncertech, například v Polici nad Metují, v rodišti Jaroslava Khaila. Když se k tomu přidají další akce, jako městské slavnosti, soutěžní přehlídky a plesy, hrajeme zhruba desetkrát ročně. Naším hlavním repertoárem jsou klasiky od velikánů swingu jako je Glenn Miller či Frank Sinatra, ale hrajeme i modernější a popové skladby ve swingových úpravách nebo vlastní tvorbu.
V Kiekertu vedeš desetičlenný tým, v JK Bandu dvacetičlenný. Co je jednodušší?
V podstatě je to podobné. Na logistice se musíme řídit požadavky zákazníků, směrnicemi a normami, v hudbě zase notami (smích). Ale paralelu vidím spíše v tom, že v obou případech se jedná o skvělé party, které si spolu lidsky rozumí a pracovat s nimi je pro mě radost.