Dane, jak se z technického odborníka stane herec?
Tak to je celkem veselá historka. Rozpadl se mi dlouholetý vztah a z hecu jsem se rozhodl zahnat trudomyslnost kurzem „Jak sbalit ženu“ (smích). Zní to zábavně a skutečně to zábavné bylo! Kouč mě trénoval přímo v ulicích, kde jsem měl oslovovat dívky mnoha různými způsoby. A ono to fungovalo! Po nějaké době jsem ale zjistil, že bych se chtěl dál zlepšovat, oslovovat více lidí najednou, a přitom posouvat hranice své komfortní zóny. Divadlo a herectví tak byl logický krok tím správným směrem.
Zazvonil jste tedy u dveří Východočeského divadla?
To jsem zkoušel, ale nikdo mi neotevřel! (smích). Pro první krůčky mi bylo doporučené improvizační divadlo, které možná čtenáři znají z populární televizní show Partička s pány Suchánkem a Genzerem. Začal jsem navštěvovat kurzy pořádané pardubickým improvizačním týmem Paleťáci a úplně mě to nadchlo. Při tomto druhu hraní si člověk skvěle vyčistí hlavu a ztratí veškeré zábrany. Improvizace mě učí rychle reagovat, naslouchat ostatním i číst atmosféru v sále. Po několika kurzech u Paleťáků jsem nastoupil do „konkurenčního“ hradeckého souboru Bizoni, kde řádím dodnes. Každý týden máme několikahodinové zkoušky, o víkendech pak získáváme zkušenosti před publikem.
Jaké improvizační hry máte nejraději?
Nejvíc si užívám hru „Změna“, která spočívá v tom, že na jeviště pozveme jednoho diváka a vedeme před ním s kolegou dialog. Jakmile divák řekne Změna!, musíme změnit význam poslední věty, což se může opakovat i několikrát za sebou, dokud není divák spokojen. Dále mě také baví „Příběh z papíru“. To se na podiu rozhází papírky s různými větami, které nám pomohou připravit diváci, a my je poté náhodně sbíráme a snažíme se je zakomponovat do souvislého děje.
Klasické divadlo Vás neláká?
Láká, a tak jsem vedle improvizace začal hrát ještě v klasickém činoherním divadle s názvem HRRR. Zde vystupuji v několika hrách, dokonce i sem tam v nějaké pohádce, takže se mi splnil velký sen hrát prince! (smích). Nejraději mám ale roli Honzi ve hře Dovolená po česku. Zde hraji ženáče, který se spustí se starší dámou a divoce se tak zamotá do milostného čtyřúhelníku. Což je vzhledem k mé někdejší stydlivosti, která mě k hraní dovedla, docela vtipná pointa.