Dane, jak jste v Kiekertu začínal?
Do firmy jsem nastoupil relativně nedávno, před osmi měsíci. Zájem o stroje a roboty mě ale provází už od školy. Vystudoval jsem elektrotechniku a posledních pár let jsem se zabýval sestavováním a oživováním automatizovaných a robotických stanic. V Kiekertu jsem nastoupil do týmu Michala Oravce a statické stanice vyměnil za automatizované systémy pro sklad, hlavně Miniload a Agilox.
Mohl byste nám svou pracovní náplň blíže popsat?
Jasně. Mám na starosti nastavování a programování „robotických hraček“, které na naší logistice máme. Jedná se hlavně o Agilox, neboli automatický bezobslužný paletový vozík, kterého někteří kolegové pro jeho barvu přezdívají familiárně „Zelda“. Tyto zelené pomocníky máme ve firmě na obou patrech haly E. Dále pomáhám s chodem našeho automatického skladového systému pro malé díly, známého jako Miniload. Jak čtenáři asi vědí, nedávno byla jeho kapacita rozšířena třetím jeřábem o 50 %. Práce je to zajímavá, ale dost komplikovaná – celý Miniload se řídí třemi operačními systémy (švédským ovládajícím jeřáb, polským řídícím válečkové dráhy a našim interním SAPem, pozn. red.), a skloubit všechny dohromady je někdy pěkný oříšek. O to větší je pak radost, když vše bezvadně šlape.
Starám se také o všechna ostatní elektronická zařízení v logistice, jako jsou automatické páskovačky či posuvné válečkové dráhy. Pracuji v týmu s kolegou Michalem Vančurou. Já se zaměřuji na elektroniku, on na mechaniku, ale vzájemně jsme schopni se plně zastoupit.
Jak vypadá Váš pracovní den?
Zde odpovím asi to, co většina mých kolegů: práce je velmi různorodá a žádný den není stejný. Mám zázemí v kanceláři vedle Miniloadu, ale 80 % času trávím na nohou ve skladu a ve výrobě. Ráno si projdu emaily a zjistím, jaká je situace po noční směně. Následně s kolegou řešíme technické záležitosti a případné poruchy v logistice. Poté si beru do rukou notebook nebo tablet a vyrážím „do terénu“. Jsme stále na příjmu i mimo pracovní dobu pro případ, že by výpadek automatických systémů ohrozil například noční výrobu, ale ta pravděpodobnost je minimální.
Práce je to pestrá.
Potřebuji jak notebook,
tak lano a školení
na práci ve výškách.“
Co Vás na práci baví a bez čeho byste se nejraději obešel?
Od dětství mám rád techniku a počítače, takže „hrát“ si celý den s robotem je pro mě dá se říct splněný sen. Zároveň mám také rád manuální technickou práci, které si zde užiji dostatek. Co se týče stinných stránek, napadá mě snad jen stále se zmenšující prostor uliček mezi výrobními linkami, což komplikuje práci při programování Agiloxu.
Podělíte se s námi o nějakou zajímavost z Vaší práce?
Pro mě je stále jedna velká zajímavost již zmíněný Agilox (smích). Věděli jste například, že ho mohu ovládat vzdáleně jak z kanceláře či mimo firmu, tak i tzv. manuálně, že s ním jdu z bodu A do bodu B a on se učí sám tu nejefektivnější cestu? Na každém patře haly E už Agiloxy obhospodařují polovinu všech linek, druhou má pak na starosti tzv. „výtahář“, který s Agiloxem úzce spolupracuje. No a co se týče Miniloadu, bez zajímavosti možná není fakt, že kvůli němu potřebuji školení na práci ve výškách. Pokud by nastala nějaká porucha jeřábu v horní pozici, bereme lana, jištění a lezeme za ním.
Co Dan Rulík dělá, když zrovna nedělá?
Mou největší vášní je sjezdové kolo, na kterém se vždy vyřádím hlavně v mých oblíbených Koutech nad Desnou. Mám rád ten adrenalin, když se řítím z kopce na horských tratích, a i když jsem si při sjezdu už dvakrát zlomil ruku, je to moje srdcovka. No a o zbytku svých koníčků jsem už hovořil: technika, technologie, počítače… takže vlastně práce v Kiekertu (smích).