Bohouši, jak dlouho je již Váš život spojen s Kiekertem?
Letos oslavím v naší firmě přesně dvacet let, takže koukám, že jsem již také zasloužilý jubilant (smích). Za prací v Kiekertu jsem se přestěhoval v prosinci 2001 ze západních Čech a mé první kroky vedly na pozici konstruktér senior. Tehdejší vývoj se s dneškem nedá vůbec srovnat. V Přelouči jsme tehdy začínali jako tříčlenná skupinka konstruktérů a nyní stojí v Čívicích nové Globální technologické centrum celého Kiekertu. Když se ale vrátím zpět, po dvou letech jsem postoupil na pozici vedoucího vývojářského týmu, a poté se stal v roce 2008 manažerem divize PD, neboli Vývoje a výzkumu.
V čem spočívá Vaše práce?
Jsem zodpovědný za lokální vývoj a výzkum v Kiekertu. To zahrnuje prototypovou dílnu, testing, konstrukci, simulace a v neposlední řadě také systémovou podporu. Vývoj však, stejně jako jakýkoli jiný útvar, není o jedné osobě, ale o týmové práci. A zde musím říct, že má Kiekert velké štěstí – díky šikovnosti našich konstruktérů a techniků jsme v současnosti spolu s Německem na špici globálního vývoje. S tím je také spojené rozšíření naší firmy do nových prostor v Čívicích, kde v přízemí sídlí prototypová dílna a o patro výše celý Vývoj. Co se týče samotné strategie budoucího vývoje nových zámků koncernu Kiekert, ta byla původně udávána kolegy z německého Heiligenhausu, ale se změnou organizační struktury je již plno úkolů přesměrováno k nám. Což znamená, že vize nejen uvádíme v život, ale zároveň jsme součástí týmu, který je utváří.
Jak vypadá Váš pracovní den?
Zjednodušeně řečeno: komunikace, komunikace, komunikace. Zhruba 80 % mé práce tvoří živý kontakt s kolegy, s dodavateli a zákazníky, v této době hlavně formou online konferencí a telefonátů. Dříve jsem hodně cestoval za obchodními partnery do zahraničí, což nyní díky epidemii neplatí, a přiznám se, že mi to trochu chybí. Myslím, že osobní setkání a vyřešení problému přímo ve výrobě nebo v laboratoři nic nenahradí. Takže nyní, stejně jako můj tým, hodně pendluji hlavně mezi novou základnou v Čívicích a Přeloučí, kam jezdíme do výroby a Testingu.
Ze tří vývojářů jsme se vypracovali až na Globální technologické centrum Kiekertu.
Co Vás na práci baví a bez čeho byste se nejraději obešel?
Náš vývoj ušel obrovskou cestu a já jsem hrozně rád, že jsem u toho mohl být. Vývojářský tým se rozrostl ze zmiňovaných tří konstruktérů na současných 70, výrazně se rozšířily naše pravomoci i rozsah pracovních činností. A tento růst pokračuje i nadále, což je pro managera skvělá zkušenost. Pokud bych měl hovořit o tom, co mi dělá poslední dobou vrásky, je to jednoznačně Covid-19 a jeho negativní dopady na chod naší firmy a zdraví mých kolegů.
Podělíte se s námi o nějakou zajímavost ze své profese, o které třeba ostatní zaměstnanci nemají ani tušení?
Napadají mě dvě. Komunikace na denní bázi se vede víceméně v angličtině, která neprobíhá jen na globální, ale i na lokální úrovni. Osobně to vnímám jako velké plus v rámci zlepšování komunikačních dovedností. S touto změnou je úzce spojený nástup dvou nových kolegů z Indie, kteří pracují v týmu věnujícímu se testingu a simulacím. Další zajímavostí by mohlo být, že se nám podařilo zajistit tak kvalitní výrobu našich prototypů na 3D tiskárnách, že jsou již plně srovnatelné s finálním výrobkem a jdou na nich provádět veškeré zátěžové testy. Dříve jsme museli všechny prototypy nechat frézovat, což bylo velmi drahé a pomalé. Díky této technologické inovaci jsme tak jen vloni ušetřili přes dva a půl milionu korun.
Jak po náročném pracovním dni regenerujete?
Jsem sportovec tělem i duší, miluji hlavně sjezdové lyžování, florbal a horská kola. Nenechám si ujít ani sledování zápasů před televizní obrazovkou – jsem skalní fanoušek HC Energie Karlovy Vary, pro což zde nemá mnoho kolegů pochopení (smích). Baví mě také motorky, sám si je i stavím a rád na nich vyrážím do okolí. No a nesmím samozřejmě zapomenout na svou rodinu, která je alfou a omegou všeho.